Podobně jako její mnohovrstevný příběh i samotnou hru GRIS lze vnímat hned několika způsoby. Jako krásně pohlcující logickou plošinovku. Jako sbírku oživlých akvarelů. Anebo jako dojemné digitální dílo o naději, žalu a návratu do všedního života po tragické ztrátě.
Každá z nádherných, ručně kreslených úrovní symbolizuje jednu z pěti fází smutku. Jak se budete ve hře dostávat dál, začne se černobílá krajina (gris znamená ve španělštině „šedý“) postupně vybarvovat.
V pouštích bičovaných větrem i zelenajících se lesích budete pořád objevovat něco nového. Třeba v podvodním světě, který představuje depresi, se naučíte ponořit opravdu hluboko.
I přes poklidné a meditativní tempo na vás v GRIS čeká spousta překvapení a magických okamžiků. Jednou se převtělíte do rejnoka, abyste se mohli mrštně proplétat labyrintem podmořských jeskyní. Jindy se budete vznášet ve vzduchu oklopeni hejnem motýlů. Anebo svůj kabát přeměníte na obrovský kámen, který vás ochrání před větrem. Zjistíte, že bolestivá ztráta dokáže v člověku probudit netušené schopnosti.
V GRIS se neumírá. Když spadnete do propasti nebo nedoskočíte na následující plošinu, prostě se vrátíte zpátky. A záhadní tvorové, třeba zlověstní černí ptáci nebo děsiví temní úhoři, znamenají jen překážky, které musíte cestou překonat.
GRIS mistrovsky propojuje jednotlivé složky, které jsou samy o sobě skvělé, včetně procítěného soundtracku od skupiny Berlinist, jejíž doménu představuje melancholický pop. V jedné úrovni je hudba tak dokonale synchronizovaná s děním, že si můžete svoje kroky načasovat podle jejího rytmu.
Nenechte se zmást názvem. GRIS ve skutečnosti obsahuje spoustu barev a odstínů. Nabízí nezapomenutelný herní zážitek, který nám připomíná, že radost, smutek a překonávání obtížných situací spolu často souvisejí.